Kdyby se mi chtěly popisovat všechny peripetie, které jsme si v zahradě za tak krátkou dobu, co zahradu máme, užili, bylo by to vážně na dlouho. V roce 2008 jsme se stěhovali do nově postaveného domu a samozřejmě nově založené a vybudované zahrady. Zpočátku vše vypadalo idylicky, zahradnice byla naše známá a tak jsme výběr a složení zahrady nechali na ní, jen jsme schválili u dražších kusů co ano, a co ne. Byla to asi chyba, ale člověk unavený stavbou rád přenechal založení zahrady odborníkům. Jako každý laik i já tápala v rostlinách a jejich latinské názvy mi absolutně nic neříkaly. A tak se stalo, že se na naší zahradě ocitly rostliny, které se občas dávají do průmyslových areálů, aby zaplnily již tak pustý a neosobní prostor kolem průmyslových budov. Po čase jsem chodila zahradou a tu viděla stromek, kterému se kroutí listy, tu rostlinku, která záhadně usychá... Zahradnice vždy přijela a její verdikt zněl pokaždé stejně... dejte jim čas, musí se uchytit, nebo málo zaléváte... moc zaléváte.... časem mě to přestalo bavit, samozřejmě i mého muže, který je dvorní zastřihovač trávníku :-) Špatně podsypaný a udusaný podklad pod trávníkem asi nemá cenu ani zmiňovat. Trávník se pokládal opakovaně, jak se pořád tu a tam něco opravovalo.
Poslední kapka byla, když začaly odcházet i ty nejdražší rostliny. Z naší zahradnice se rázem stala "kompostérka" jinak jí nikdo u nás doma už neřekne. Rostliny postupně končily na kompostu. Moje trpělivost dosáhla vrcholu a s kompostérkou jsem se rozloučila a ne zrovna v dobrém.
Známí nám doporučili zahradníka, který žije rostlinami, má obrovské plantáže rostlin a vypadá, že tomu i rozumí :-). Je sice z Tušimic, ale Praha není tak daleko, že? Naší zahradě pomalu dává řád, umístění rostlin dostává nějaký smysl a tak se na zahradě pořád něco děje. Baví mě chodit okolo domu, pozorovat, co kde kvete nového, baví mě hrabat se v hlíně, mám radost z každého nového pupenu na větvičce. Můžu klidně sedět na terase a dívat se, jak zpustlý kout, kde kompostérka vysadila přímo před okna obýváku shluk křovin, které byste nedali ani do toho nejtemnějšího a neopuštěnějšího místa v zahradě, se mění na pohledově krásný kout zahrady.
Naše zahrada mě po čase zase těší. Ještě nejsme se změnami u konce, ale teď už je to radostná práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat