Toto je další moje vzpomínka. Moje dětství, nejhezčí léta, nejhezčí vzpomínky.
Teď už velká nostalgie.
Dům babičky a dědy, a v mém srdci, můj domov navždy.
Už tam žije jiná rodina...hrají si jiné děti. A jsem ráda, že tomu tak je. Dům žije.
Zvenku se moc nezměnilo, uvnitř domečku je to úplně nové, přestavené a opravené.
Zbývají jen vzpomínky a ty mi nikdo neveme, nepřestaví.
Ve vzpomínkách můžu porocházet domem, lítat po schodišti, hrát si na půdičce, sedět v kuchyni a třeba si malovat. Můžu běžet za dědou do dílny, kde to voní dřevem a kde můžu stloukat bedýnky na hřebíky, rozběhnout se po dvorku, po velké zahradě, trhat kopretiny, krmit králíky. Na zahradě tajně trhat nezralé třešně, rybíz a angrešt, aby to babíčka neviděla.
Babička v kuchyni peče frgály s tvarohem a s hruškovými povidly...ty měl děda tuze rád...
Jako by to bylo včera.....
