Nový blog...

Založila jsem nový blog, starý mě přelstil tím, že mi tam již nejdou vkládat fotky, mám údajně zaplněnou volnou kapacitu pro fotky.

Kdo bude chtít, najde mě zde :

http://upettiny.blogspot.cz/

budu ráda, budu-li vás potkávat i na blogu novém.

Název jsem nechala skoro totožný :-) jen přidala jedno písmenko

P.S. pro Ajku : volba nového blogu se nakonec ukázala jako nejjednodušší řešení. Ajko, děkuji !

Vánoční ubrus....

Vánoční ubrus mi trval neskutečně dlouho. Nebyl čas, ale jsem ráda, že jsem jej zdolala. Jak píše Mimoska, má spousty prasomuch :-)) (Míšo, zbožňuji ten výraz) I moje špičky hvězd se někam ztratily v borduře a švy jsou křivolaké, ale ubrus už je na stole...

Přeji Vám všem hezkou adventní neděli.

Chtěla jsem vložit fotografie ubrusu, ale blog mi hlásí, že mám vyčerpanou kapacitu místa na fotky...
Nevím, jak je to možné, zase jich tu tolik nemám... Buď na to přijdu...nebo budu muset založit blog nový...
Nevíte, některá z Vás, kde může být chyba?
Děkuji za každou radu.

Přání...

Všem milým dušičkám, a že jich tu je, přeji krásný a klidný advent !

Zítra...

"Každá prohra je poloviční vítězství, pokud se z boje poučíš."
.
Jenže mě se zítra fakt nechce prohrát, ale bohužel asi prohraji.
Nemám žádný záchytný bod, není o co se argumentačně opřít, strašná situace !

Barista...

Můj syn se zbláznil do kávy, kávovarů a kávomlýnků.
A samozřejmě do její přípravy...
Je to chodící encyklopedie. O kávě, a její přípravě, ví už snad vše.
A tak pijeme stále kávu.
Ještě, že se kávě nedaří v našich povětrnostních podmínkách.
Měla bych jí asi i na zahradě v záhonu.

Prostě, káva kam se podíváš :-)

Tady je pár jeho výtvorů. Nestíhám ani všechny fotit...

Jsem zpět...

vrátila jsem se sice už v pondělí odpoledne, ale časový posun ne a ne dohnat. Od středy jsem už pracovala, ale až teď se našla chvilka na psaní.
Užila jsem si to opět náramně, pokaždé když opouštím letiště JFK a mířím taxíkem na Manhattan, mám povznášející pocit, že se vracím "domů".
Všude je cítit ta zvláštní vůně, linoucí se ulicemi. Vůně grilovaného masa, orientálních jídel, sladkých donutů a kávy. Všichni nosí kelímky s kávou, mají v uších sluchátka od mobilních telefonů a živě diskutují. Působí až komicky. Spěchají nebo posedávají po bufetech a hledí do mobilních telefonů, iPadů a Mac booků. Mám pocit, že New York je jedno velké komunikační centrum a  stravovací zařízení :-). Najíte se, kdekoliv a kdykoliv a čeho chcete, za příznivou cenu. Podezřívám Newyorčany, že doma nemají ani sporák. Na co taky, když všechno, co chtějí, dostanou koupit do plastových krabiček a papírových sáčků s plastovým příborem. Stačí si jen vybrat a nabrat...

Jen v Trump Tower servírují meníčko na porcelánu s klasickým příborem. Porce jsou to takové, že se prostě sníst nedají. Hamburg s kuřecím masem a hranolky nasytí dva lidi k jejich spokojenosti :-)

Počasí, až do neděle, bylo teplé, chodili jsme jen v tričku nebo v lehkém svetru. Sluníčko se sice za celou dobu moc neukázalo, ale to vůbec nevadilo. Ze soboty na neděli vypukla v Čechách panika s hurikánem Sandy. Měla jsem několik telefonátů od nejbližších a známých, zda jsme v pořádku a nás stále udivovalo a nechápali jsme, čeho se tak bojí. V NY bylo příjemně teplo, žádný vítr, všichni místní byli v naprostém klidu. Znepokující zprávy byly spíš z domova, kde začal padat sníh.

Takovéto mi chodili MMS, jak to vypadá u nás doma...

 
New York přijal opatření proti hurikánu Sandy až v neděli dopoledne. Okolo 17 hodiny místního času preventivně sice uzavřeli všechny parky a některé obchody a pomalu se uzavíralo metro, ale počasí stále nenasvědčovalo, že se blíží hurikán.

A jelikož nám v 22:00 letělo letadlo, a vzhledem k tomu, že hrozilo uzavření některých cest vedoucích k letišti, nasedli jsme do taxíků a odjeli s velkým časovým předstihem na letiště.

Vnitrostátní lety byly již zrušené. Rušily se i některé lety do Francie, Anglie, Španělska... My jsme letěli přes Curych se Swissem a měli jsme opravdu štěstí. Byli jsme poslední odbavené letadlo do Evropy. Let byl naprosto klidný, bez jakýchkoliv povětrnostních nástrah :-) Letecká společnost Swiss je jedna z nejlepších společností, se kterými jsem měla možnost letět, a to jak vybavením letadla, tak i přístupem personálu a asi stojí zato zmínit, že i jídlem podávaným na palubě letadla.

Jsem ráda, že jsme se stihli všichni vrátit v pořádku domů a nezůstali jsme v tom běsnícím pekle, co tam po našem odletu vypuklo. Hotel, kde jsme byli ubytovaní, byl údajně také zaplaven... Není to sice ověřená informace, ale i tak mě mrazí z představy, že bychom se nevyhnuli evakuaci.

Hotel byl pěkný, snídaně také dobrá, jen mě chybí normální slané pečivo. Veškeré jejich pečivo je nasládlé a to já nemám ráda. Prostě náš chleba a naše rohlíky jsou nejlepší :-)

Kdyby někdo potřeboval ubytování v NY, tak vřele doporučuji, a přidávám název a adresu hotelu Park South Hotel, 124 East 28th Street, New York, NY 100161, www.parksouthhotel.com

Vkládám pár fotek. Některé jsou pořízené jen mobilem, tak omluvte kvalitu.

Slavná knihovna, která se objevila v Sexu ve městě

Rušný život v ulicích

Metro, letos jsem sebrala poprvé odvahu a vstoupila tam :-)

...a dokonce jsem metrem jela...

Rockefellerovo centrum

že by stužkovaná....

 

Noční život

 

...a už doma

Natěšená...

dnes jsem vezla našeho psího miláčka babičce na hlídání. Pobude si u ní pár dní, protože je říjen a já, jako každý rok, v ten samý čas, mířím na pár dní do města, které mi učarovalo nejen svou atmosférou a svou zvláštní vůní, ale především tím, že žije svým vlastním životem. Jsem ráda doma, to zas ano a moc, ale sem se vracím pokaždé ráda a těším se, jak malá holka.

A ještě přidávám pár fotek, pořízených za jízdy mobilem, jaké dnes byly po cestě na Vysočinu rozmary počasí. Vyjížděla jsem z Prahy za mlhy, drobně mrholilo. U Hlinska se ukázalo sluníčko a odkrylo krásné barvy podzimu. 

Pod kopcem mlha...

...a na kopci sluníčko a krásně modrá obloha.

A spokojený cestovatel :-)

Až se vrátím, bude konec října, nastane čas, který nemám ráda. Čas smutných, tmavých dní, které jsou plné plískanic, mlhy a deště. A nedej bože sněhu... A pak vánoce...brrr, tak ty nemám ráda ani trošičku, ale to je na další samostatný příspěvek. A po vánocích budou další bezútěšné měsíce v novém roce. Prostě do jara je ještě tak strašně daleko, až je mi z toho úzko...

Nešiju, nepíšu...

...ale hodně jsem četla. V krátkém časovém úseku jsem stačila přečíst docela dost knížek, až se tomu sama divím. Někdy mám období, kdy mě čtení vyloženě nebaví a jindy čtu jednu knihu za druhou.
Zapátrala jsem i v knihovničce po babičce a prolistovala pár starých knih. Přečetla pár stránek z knih, které jsem četla jako holka u babičky na prázdninách...vzpomínání... to by mi šlo.
Asi se někdy člověk potřebuje vrátit ve vzpomínkách o nějaký ten rok zpět...

a také jsem našla své zapomenuté poklady ve staré knihovně...

Máš-li velkou touhu, co se může státi?

 

Máš-li velkou touhu, co se může státi?
nejsnadnější věc je, pro ni umírati.

Nejtěžší je žíti, by se skutkem stala,
na paloučku štěstí ptákem zazpívala.

Ale nejsmutnější, když ji navždy ztratíš.
Vězněm bez naděje do cely se vrátíš.

(S.K.Neumann - Láska)

Stáňa...

Znaly jsme se krátce z Galerie Marina...
Byly nadšené do šití...
Pochválily si naše výtvory...

Pak jsi Stáňo, jednoho dne nechala v komentáři, tehdy pro většinu, nevinou poznámku o svém zdraví.
Napsala jsem Ti...Pár mejlíku jsme si vyměnily...
Věděla jsem...Ty jsi věděla...věděla jsi víc než já.
Poslední mejlík ode mne se k Tobě nedostal, technika zklamala... až teď jsem na to přišla...
a rychle to napravila...
Pozdě...Mrzí mne to...

Stáňa zemřela 21.9.2012 po dlouhé, těžké nemoci.

R.I.P. milá Stáňo

Levandulová...

Dnes jsem na zahrádce ostříhala poslední kvetoucí levanduli.
Letos se jí opravdu dařilo opětovně kvést až do října.

Všem posílám levandulovou kytičku, jako pozdrav loučícího se léta.

Babí léto...

Musím přidat ještě pár fotografií ze zahrady z dnešního slunečného dne.
Poslední zajímavé květy babího léta, které mám na zahrádce na konci září, jsem se snažila  zachytit na fotografii.

Dnes se také na fotbalovém hřišti, které máme za plotem, rozjela předvolební kampaň.
ODS ji zřejmě zahájila... nikdo se moc neúčastnil, neboť zároveň probíhal fotbalový zápas... Sledovala jsem je chvíli z okna...ale to není nic pro mě. Ani předvolební kampaně a ani místní fotbal. O všem si totiž myslím své... :-)
Foto přikládám.

Hraběnčin štrúdl...

Z darovaných jablíček z fary jsem upekla Hraběnčin štrúdl.
Byl božsky dobrý. Asi proto, že jsem použila jablíčka z fary.

Přikládám recept, koláč je dobrý, rychlý a křehký.

1Hera, 4žloutky, 15dkg.cukru, 45dkg.hladké mouky,1kypřící prášek do pečiva, 8 větších jablek, dle chuti skořice ( já nedávám, neboť skořici nesnáším ) sekané ořechy, rozinky.

Postup:
Heru,žloutky,cukr,mouku a prášek do peč.smíchám a vypracuji těsto.

1/3těsta odkrojím a dám do ledničky vychladit. Těsto rozprostřu, spíše vtlačím na plech, na těsto nastrouhám jablka, posypu (skořicí) oříšky a rozinkami. 

Ze 4 bílků a 10ti dkg.cukru ušlehám tuhý sníh, který rozprostřu na jablka a povrch po celé ploše postrouhám zbylým těstem.

Peču cca 30- 35 minut při 180stupních dorůžova.

Dobrou chuť :-)

Druhá šance ...

Na jaře jsem byla nucena ostříhat fíkus Benjamin, jelikož se mi jej, ani přes veškerou péči a různé postřiky, nedařilo ochránit od škůdců. Po mém zásahu zbyl v květináči jenom kmen. Usoudila jsem, že na záchranu nemá sebemenší naději. Květináč s ostříhaným pahýlem jsem odnesla na zahradu ke kompostu a postavila za vzrostlou jedli s tím, že jej vyklopím do kompostu. No a znáte to, květináč tam stál do dnes. Chráněný před sluncem, větrem a prudkým deštěm.
Dnes jsem ho odnesla na terasu a zítra ho vezmu domů. Fíkus si vybojoval druhou šanci.

A v našem bylinkovém záhonku se nám usídlila malá panda :-)) asi jí zachutnala pažitka :-))