dnes jsem vezla našeho psího miláčka babičce na hlídání. Pobude si u ní pár dní, protože je říjen a já, jako každý rok, v ten samý čas, mířím na pár dní do města, které mi učarovalo nejen svou atmosférou a svou zvláštní vůní, ale především tím, že žije svým vlastním životem. Jsem ráda doma, to zas ano a moc, ale sem se vracím pokaždé ráda a těším se, jak malá holka.
A ještě přidávám pár fotek, pořízených za jízdy mobilem, jaké dnes byly po cestě na Vysočinu rozmary počasí. Vyjížděla jsem z Prahy za mlhy, drobně mrholilo. U Hlinska se ukázalo sluníčko a odkrylo krásné barvy podzimu.
 |
| Pod kopcem mlha... |
 |
| ...a na kopci sluníčko a krásně modrá obloha. |
 |
A spokojený cestovatel :-)
|
Až se vrátím, bude konec října, nastane čas, který nemám ráda. Čas smutných, tmavých dní, které jsou plné plískanic, mlhy a deště. A nedej bože sněhu... A pak vánoce...brrr, tak ty nemám ráda ani trošičku, ale to je na další samostatný příspěvek. A po vánocích budou další bezútěšné měsíce v novém roce. Prostě do jara je ještě tak strašně daleko, až je mi z toho úzko...
